Děti fascinuje proces, kdy se z nepěkné housenky stává kukla a z kukly krásný motýl.
Vývoj motýla v mnohém připomíná život člověka (dítěte). Je poměrně snadné srovnat vývoj dětí s vývojem motýlů. Některé schopnosti a vlastnosti dětí bývají nezřetelné a skryté, potřebují čas, klid a podporu a rozvíjejí se v tichu pro nás neviditelným způsobem. 

Část textu…
Teď už byla housenka ale opravdu nešťastná: “Ach, nejsem pěkná. Achjo, chtěla bych být tak pěkná jako vy všichni tady”. Vzlykala a hladově se zakousla do sladké jahidy, když se k ní tiše z oblohy snesl překrásný motýl.
Housenka ho uviděla a překvapením přestala jíst a vzlykat. “Ty jsi ale nádherný! Jak jsi to udělal, že jsi tak nádherný?” ptala se a motýl začal vyprávět: “Kdysi jsem byl také taková malá housenka. Lezl jsem na travu, na stonky a jedl jsem a jedl. Jednoho dne jsem byl tak tlustý a ospalý, že jsem se nemohl pohnout. Našel jsem si jedno teplé místo pod listem, zamotal se do dlouhého vlákna jako do peřinky a usnul jsem. Nevím,, jak dlouho jsem spal, protože z vlákna se stala tvrdá kukla. Nikdo mě neviděl a ani já nikoho neviděl. Uvnitř bylo ticho a teplo.
Všichni si mysleli, že jsem umřel. Najednou se ale ve mně probudil život. Chtěl jsem zase zhluboka dýchat, protáhnout se a uvidět světlo. Jak jsem se pohnul, kukla praskla a já vyletěl ven. Stal se ze mě motýl s překrásnými barevnými křídly”.

Od té doby byla housenka zase šťastná a užívala si šťavnatých lístků a sladkých jahod. Kazdý den se jí totiž zdál překrásný sen. Měla v něm křídla a létala z květu na květ. Když se ráno probouzela, říkala si: “Ano, jednou budu mít křídla, roztáhnu je, zamávám a poletím. Budu tančit po obloze a létat z květu na květ. Teď musím být taková, jaká jsem, ale jwdnou budu mít křídla!”

Nádherný příběh, do kterého se s nadšením všichni zapojili :-)